Ahoj všem a díky za nahlédnutí. Můžete si projít ochutnávkou mých pokusů z odvětví fotografie, pozie, litera a kresby... :-) (Ovšem mým největším koníčkem je chovatelství.)
P1161669 malá.jpg
1082.jpg
II.jpg
Ráda bych vám nabídla rozhovor s účastnicí reality show „Farmář hledá ženu“ KATARINOU TAMÁŠOVOU


Z KOLIKA SOUROZENCŮ POCHÁZÍŠ?
Mám staršího bratra Vlada. Po smrti naší maminky nás rozdělili a bratr vyrůstal v dětském domově. Můj tatínek se znovu oženil a mě si nechal u sebe. Koupil dům na Moravě. Dětství jsem prožila na vesnici. Mám ještě dva nevlastní sourozence. Rodiče se o mě dobře starali, vedli mě k práci a za to jim děkuji.

VYPADÁ TO, ŽE JSI NEMĚLA JEDNODUCHÉ DĚTSVÍ, PŘESTO NA MĚ PŮSOBÍŠ JAKO ROZENÁ OPTIMISTKA. JAKÉ DALŠÍ POVAHOVÉ VLASNOSTI MÁŠ?

Nejsem optimista, jen se tak tvářím, je to obrana. Napomáhá mi to, že mám zkušenosti s hereckým kumštem.
Nesnáším ponižování, pokud ho sama zažiju, začnu se bránit útokem. V podstatě si myslím, že jsem citlivá. Mám ráda zvířata, v některých případech jsou upřímnější než lidi.

MÁŠ DOMA NĚJAKÉ ZVÍŘE? MOMENTÁLNĚ ŽIJEŠ VE MĚSTĚ, NEBO NA VESNICI?
Teď bydlím ve městě, ale v dětství jsem vyrůstala na vesnici. Žiju v krásné, převážně historické Kroměříži.
Pejska doma mám už 9 let. Dcera ho našla venku jako, opuštěné štěňátko, tak jsme se ho ujali.

KDYŽ JSME ZAČALI O ZVÍŘATECH, PŘEJDU NA SOUVISEJÍCÍ TÉMA. V MINULOSTI JSI SE ZŮČASTNILA NATÁČENÍ OBLÍBENÉHO POŘADU "FARMÁŘ HLEDÁ ŽENU". CO TĚ PŘIMĚLO PŘIHLÁSIT SE?
Když běžel v televizi medailonek tohoto pořadu, zaujal mě jeden z farmářů. Proto jsem mu napsala dopis. Chtěla jsem odejít z města a žít na venkově. Bohužel to ale nevyšlo a s farmářem Standou jsme se rozešli. Měli jsme odlišné představy o vzájemném soužití. Dál jsme ale zůstali kamarády.

DALŠÍ OTÁZKA NAVAZUJE. JAKÝ MÁŠ VZTAH K PŘÍRODĚ A ZVÍŘATŮM?
Do přírody chodím ráda. V Kroměříži máme krásný rybník a hlavně se tam vyřádí můj pes Felix. Miluju procházky po podzámecké zahradě, patří to do Unesca. Je to moc krásné místo. Člověk se uklidní, ráda tam krmím zvířata – osla, ovce a opičky. Zvířata miluju a oni to vycítí. Například při cestě z práce potkávám hodně pejsků, kteří mě už z dálky poznají a hlásí se ke mně. Dokonce mi říkal majitel mého psího kamaráda Bena, že poznal můj hlas v televizi. Právě při natáčení „Farmáře“, jsem si zvířat užila, jsou upřímná a proto se jim dá věřit víc, než některým lidem.

ZŮČASTNILA JSI SE JEŠTĚ NĚJAKÉHO DALŠÍHO TELEVIZNÍHO NATÁČENÍ A JAK SE CÍTÍŠ PŘED KAMERAMI?
Spolu se svými dětmi jsem se například zúčastnila natáčení historického filmu. Točilo se u nás v Kroměříži. Dál jsem stála před kamerami v talk show, která byla o bezdomovcích v zimě.
Chtěla jsem se stát také účastnicí Vyvolených, ale nedostala jsem se tam…
Kamery mi vůbec nevadí, ráda bych se jednou propracovala do natáčení nějakého opravdového filmu. Pravdou je, že bylo mým snem stát se herečkou, ale osud mě zavedl na jinou životní cestu.


PŘEDSTAV SI, ŽE JSI SE DO REALITY SHOW „VYVOLENÍ“ DOSTALA A STALA JSI SE VÍTĚZKOU. CO BY JSI UDĚLALA S VÝHROU?

Kdybych vyhrála tak vysokou finanční částku, rozhodně bych nemyslela jen na sebe, ale v první řadě na své tři děti a vnuka… Část peněz bych pak věnovala dětským domovům, organizacím pro nemocné a pro bezdomovce. Něco bych taky darovala zvířecím útulkům. Zbytek peněz bych dala na své položky, kde je potřeba.


JAKÉ MÁŠ ZÁLIBY A KONÍČKY?

Fotografuju, zajímám se o historii hradů a zámků. Mám ráda motorky a rychlá auta. A jak jsem už říkala, miluju zvířata a procházky pěknou přírodou. Dřív jsem taky ráda jezdila na kole, chodila jsem na společenské tance a do posilovny. Pět let jsem studovala biblickou školu, starý a nový zákon, tohle téma mě zajímá.


CHTĚLA BY JSI ŘÍCI NĚCO NA ZÁVĚR?
Snad jen to, že bych ráda našla zbytek svojí rodiny o které dnes nemám zmínky. Možná se mi podaří někoho vypátrat. Část příbuzných by měla žít na Slovensku a zbytek někde v Maďarsku, část i v Americe. Možná si přečte rozhovor někdo z hledaných a zkusí mě kontaktovat…..

Foto:archiv Nezbývá,než držet palce.
text: Blanka Tauerová
522216_103967159740902_917713838_n-1-2.jpg
fotka Z. B..jpg
ODPOVĚDI ŠANSONIÉRKY ZLATKY BARTOŠKOVÉ

Prozraď našim čtenářům, od kolika let tě začalo bavit zpívání a kdy jsi se mu začala věnovat naplno?
Muzika patří k mému životu, co se pamatuji a vlastně si ani nedokážu vybavit dobu, kdy bych nezpívala. Je to takový můj kámoš na celý život, ...utvářela mě, učila a mnohdy třeba i zachránila. A hlavně, vždycky tady byla a já se na ni mohla spolehnout. Je pravda, že jsem ji kdysi na téměř dvacet let opustila, ale nakonec to možná bylo právě proto, abych se k ní zase vrátila...

K jaké době se vztahuje začátek tvojí profesní dráhy a co tě k ní inspirovalo? Vím že jsi zpívala hned s několika známými orchestry. Můžeš některé připomenout?
Začátky patřily Olomouci a kapele Rytmus 5, a když se ohlédnu zpět, zřejmě je to dodnes období, kdy jsem se asi nejvíc naučila. Pak přišla nabídka do Liberce do orchestru Ladislava Bareše a později do Prahy do orchestru Václava Zahradníka. Profesionální dráhu pak zřejmě odstartovalo několik celonárodních pěveckých soutěží - Intertalent, Zlatá loutna, Děčínská kotva. A nakonec přišel Armádní umělecký soubor a orchestr Rudolfa Koudelky. Z těch, kteří mě v hudbě vedli a učili, musím ještě zmínit profesorku Mlejnkovou z pražské Lidové konzervatoře a hudebního skladatele Jindřicha Brabce, který mě lidsky i muzikantky provázel, jak v mých začátcích, tak po celé toto prvního období.


Momentálně se věnuješ šansonu. Čím si tě tento styl hudby získal?
Ono se zřejmě nedá ani tak přesně říct, že jde o klasický šanson, spíš písně o životě a o všem, co s sebou nese. Já vlastně muzikantsky a pěvecky spíš cítím soul a jazz, ale člověk, jak jde životem, přirozeně se mění, potkává nové věci, které ho osloví a ta konečná volba nemusí být jednoznačná. A ta člověčina, kterou já ve zpívání cítím, a doufám, že i ctím, se nějak přirozeně brání onomu pověstnému škatulkování. Po mém návratu ke zpívání jsem měla obrovské štěstí na autory textaře i skladatele, až si někdy říkám, že je to spíš zázrak. Píšou mi texty, které jsou samy o sobě velkými příběhy nebo básněmi, ale je v nich také kus mě samotné, …jsou to báječní citliví lidé, kteří mě znají a kterým věřím. A to se pak samozřejmě odráží i na výrazovém utváření písně. I když ta přitažlivost písně na jevišti je nakonec v tom, že ti, kteří poslouchají v ní najdou kus svého života, něco, co sami prožili, o čem přemýšlí…a jestli to konečné „sdílení“ radostí, bolestí, nebo třeba snů přinese stav, kdy jsme na jevišti i v hledišti jeden člověk, je to přesně to, co bych si přála.

Často tě můžeme vídat ve spojení se známým moderátorem a tv zprávařem Karlem Voříškem. Co vás svedlo dohromady?
Karel je jeden z těch, které znám už dlouho, a s nimiž mě pojí nejen společná práce, ale také přátelství a společný smysl pro humor. Pracovali jsme spolu kdysi v Armádním uměleckém souboru, nedávno se znova potkali a zjistili, že si pořád máme, co říct. A nejen to. Karel totiž není jen moderátor, ale také píše. V našem společném pořadu Šansonění už představil některé svoje básně a pro moji poslední desku Dáma s cigaretou napsal tři texty, z nichž jeden z nich dal celé desce název.


Máš nějaké plány do budoucna, ať už profesní nebo všeobecné?

U muzikanta jsou plány do budoucna vlastně většinou docela jednoduché… nová deska …a samozřejmě velká potřeba zpívat. Chystáme se teď hrát víc i mimo Prahu, příští týden představujeme Dámu s cigaretou v Brně a v Olomouci a chtěli bychom pokračovat v klubech v blízkém okolí Prahy. V tuto chvíli se nadějně rozvíjí spolupráce se Starou Mydlárnou v Mělníku, a hudebními kluby ve Slaném a v Kladně.


Odtajníš nám na závěr, jestli máš nějaké jiné hobby, mimo zpívání?
Máme to zřejmě všichni podobné, my komedianti. Žijeme hlavně na jevišti, nebo tím, co na jeviště připravujeme. A když chce člověk věci dělat dobře, celý život se vlastně točí kolem jednoho. Je to taková pozitivní posedlost, motor, který vás žene a dává věcem smysl.

Text: Blanka Tauerová
foto: Jana Zechmeisterová
TENTORKÁT JSEM SI POVÍDALA S VIOLONCELLISTOU ZÁPADOČESKÉHO SYMFONICKÉHO ORCHESTRU MARIÁNSKÉ LÁZNĚ
EDUARDEM SCHOBEREM


Máš vystudovanou konzervatoř, na jaký nástroj, nebo nástroje hraješ?
Vystudoval jsem Plzeňskou konzervatoř, obor violoncello u bájného profesora Kavaleho. Je známý mezi cellisty. Byl přísný, nicméně jsem to přežil a s odstupem času vzpomínám na některé věci se shovívavostí. Hraju ještě na klavír, ale nikdy jsem se s ním nespřátelil, stejně jako s ostatními povinnými předměty.


Od kolika let se věnuješ hudbě a co, nebo kdo tě motivoval?
Od útlého věku jsem poslouchal tatínka, kterak cvičí na violoncello. Pochází z rodiny osmi sourozenců, kteří všichni hráli na nějaký hudební nástroj. A mnoho z nich velmi dobře, ale k profesionální dráze se nedostali z finančních rodinných důvodů. Prostě na školu buď všichni, nebo nikdo. A živit osm dětí na škole,… na to prostě nebyly peníze. Takže od tatínka jsem tak nějak violoncello přejal a dokončil to, co on začal. Rozhodl jsem se být hudebníkem z povolání. I když to je klamné, protože mé povolání je i mým koníčkem. Aktivně jsem začal asi v devíti letech a přibližně ve třinácti jsem se rozhodl, že bych chtěl jít dál… V minulosti existovalo klavírní kvarteto bratří Schoberů. Dvoje housle, violoncello a klavír a ve své době hráli koncerty snad po všech lázeňských domech v Karlových Varech, odkud pocházím. Byl to můj tatínek a tři strejdové. Existovaly i novinové výstřižky, které babička střádala do kroniky, ale ta bohužel zmizela při stěhování mých strýců do Německa.



Jaké máš záliby, nebo koníčky mimo hudby?
Tak to bude stručné. Elektrická koloběžka, občas kolo, houbaření, plavání - ale ne v bazénu. Jinak mám rád klid a nejoblíbenějším sportem je „ležing“. No a snad ještě časopisy, které nejsou „hloupé“ – jak říkám, tedy ve kterých se můžu dočíst něco poučného.Když si vezmu knížku do postele, často po první stránce usínám. Časopisy vyžadují méně času.



Máš nějaké oblíbené a neoblíbené televizní pořady, pokud tedy televizi sleduješ?
Rád se dívám na přírodopisné filmy a na pohádky, mám prostě rád pohodu a krásu. Naopak nesnáším krváky a násilné filmy. Občas si také pustím Poštu pro tebe, na kterou se rád podívám, ale často mě ´její´ příběhy dojmou.



Plánuješ něco do budoucna, ať už pracovně, nebo soukromně?
Nerad plánuji. Když si člověk něco umane, většinou to vyjde úplně naopak. Pracovně neplánuji nic. Jsem spokojen se svým zaměstnáním - i když by mohlo být lépe ohodnoceno. A soukromně??? Lásku nebo krásnou ženu buď potkáš, nebo ne.



Kolik hodin denně věnuješ hudbě –myšleno v průběhu času – od dětství až po současnost?
Ze začátku to byla tak hodina hry na violoncello, později dvě. Na konzervatoři to tak zůstalo, jen o víkendech se to protáhlo až na čtyři hodiny. No a na konci studia i šest a před závěrečnými zkouškami až osm hodin denně. Dnes víceméně pouze ve zkouškách a pokud jde o něco opravdu náročného, tak musím cvičit i doma ale to nebývá často. Co se týče poslechu hudby, tak nejvíce to bylo na konzervatoři - tak ta hodina denně. Ale dneska, když přijdu ze zkoušky mám nejraději ticho.




foto archiv


autor textu: Blanka Tauerová
img00046.jpg
Viola Benešová ve vlastnoručně šitých šatech (menší foto).jpg
OTÁZKY PRO VÝTVARNICI VIOLU BENEŠOVOU


VÍM, ŽE TVOŘÍŠ V ŠIROKÉ ŠKÁLE UMĚNÍ. MŮŽEŠ NAŠIM ČTENÁŘŮM PŘIBLÍŽIT VŠECHNA ODVĚTVÍ SVÝCH OBORŮ?
Neřekla bych, že to je umění. Umění je od slova umět a já v podstatě nic neumím, jen si tak fušuji pro svoje potěšení a taky samozřejmě pro obživu. Dělám malbu, grafiku, loutky, bytové doplňky, šperky, oděvy a kostýmy, obuv – to je můj obor. Pracovala jsem, jako návrhář a modelář obuvi. Co mě napadne, to udělám, taky jsem sochala a zpívala.


KTERÁ Z TVOŘIVÝCH ČINNOSTÍ JE TI NEJBLIŽŠÍ?
Kdybych se nemusela živit, tak bych malovala od rána do večera. Nesnáším šití, přestože je to moje nejčastější činnost.


JSI MANUÁLNĚ NADANÁ OD DĚTSTVÍ? PO KOM JSI PŘÍPADNĚ SVŮJ TALENT ZDĚDILA?
Manuálně nadaná? Jako dítě jsem nechtěla šít, ani dělat žádné ruční práce. Říkala jsem, že budu dělat jen velké věci (smích). Chtěla jsem být malířkou, nebo operní pěvkyní. Jednou jsem v dětství upletla takovou rouru, říkali jsme tomu futrál na nos… Vztah k umění jsem zdědila po tátovi, byl výtvarník.


MOMENTÁLNĚ ŽIJEŠ NA SLÁNSKU. POCHÁZÍŠ ODSUD?
Pocházím ze Zruče nad Sázavou, odtud můj první obor. Musela jsem povinně na kožařskou průmyslovku. Několik kusů z města vždy muselo vystudovat ve Zlíně, protože ve Zruči se vyráběly dětské boty. A já v pubertě nechtěla nikam jít a tak mě odveleli.


MOHOU SI TVOJE VÝROBKY LIDÉ VOLNĚ KOUPIT?

Samozřejmě, mám internetový obchod a prodávám na Fléru. Nejbližší akce, kde budu, jsou krajkářské trhy, Dyzajn márket a Kreativita- hobby v Holešovicích na výstavišti. Jinak každou sobotu a nebo neděli porůznu. Většinou je možné najít moje akce na www.oblezeny.com



JSI ŽENA S OHROMNÝM OPTIMISMEM A ŽIVOTNÍM ELÁNEM. MÁŠ I NĚJAKÉ NEGATIVNÍ VLASTNOSTI?
Samozřejmě mám - přebujelé sebevědomí. (smích)

POŘÁDÁŠ VÝSTAVY SVÝCH DĚL. JAKÉ AKCE TĚ ČEKAJÍ V NEJBLIŽŠÍM OBDOBÍ?
Tak na podzim například Svatomartinská husa na Jiřáku, tam dělám dětské dílny. Dál výstava ve Velvarech, Adventní jarmark ve Waldorfské školce v Praze. Pak mě na mě čeká Rožmitál pod Třemšínem. V zimě Krásný Dvůr, Kreativita – hobby Holešovice. Testujeme tam novou modelovací, zdravotně nezávadnou hmotu, kterou budeme prodávat. Dál ještě Advent v Úštěku a účast na Dyzajn márketu v ND. V lednu mě pak ještě čeká společná výstava s několika výtvarníky v Praze a v dubnu budu mít výstavu v Městském muzeu ve Slaném. Pokud by měl kdokoli zájem na některou z akcí navštívit, může si přečíst přesné datumy na netu na „oblých ženách“ a bude vítán.


Foto: archiv text: Blanka Tauerová
foto02.jpg
ROZHOVOR SE ZPĚVAČKOU MARIÍ POJKAROVOU


PŘED ČASEM TĚ PROSLAVILA INTERNETOVÁ PÍSNIČKA "PEJSKOVÉ SE KOUŠOU", KTERÁ SE ZÁHY STALA HITEM. CO TO PRO TEBE NÁSLEDNĚ ZNAMENALO?

To, že se písnička " Pejskové se koušou " stala hitem mě velmi překvapilo. Vůbec jsem to nečekala. Ani by mě nenapadlo, že se tahle dětská písnička tak proslaví. Otextovala jsem ji pro svého synka Viléma, protože chtěl, abych mu vymyslela nějakou písničku o pejskovi. Znamenalo to pro mě hodně. Média mě začala zvát do různých pořadů a tím pádem mě začali lidi poznávat třeba i na ulici a říkali mi paní PEJSKOVÁ. Natočil se k tomu videoklip, který byl velmi jednoduchý a legrační a to vyvolalo vlnu různorodých emocí. Po umístění na Youtube, každý nepochopil, jak je to míněno a brali to jako hudební masakr. Začali mě označovat, jako ´nejzvláštnější´ zpěvačku a to mi zůstalo dodnes. Mínění lidí se ale časem změnilo a píší mi vesměs milé komentáře.



ZPÍVÁŠ VÍCERO RŮZNORODÝCH PÍSNIČEK. KTERÝ ŽÁNR JE TI NEJBLIŽŠÍ?

Je pravda, že zpívám různý žánry, ale nejbližší je mi country, to zpívám nejraději. Je to proto, že už jako mladá holka jsem jezdila k vodě, kde hořely ohně, kolem kterých seděli trempové a hráli na kytary. Já se taky začala učit hrát na kytaru. Byla jsem samouk, koukala jsem muzikantům na prsty a učila se od nich brnkat na struny. To mně bylo 15 let.



ZPĚVU JSI SE VĚNOVALA OD MALIČKA?

Zpívala jsem od malička, začala jsem asi v pěti letech. Maminka mě k tomu vedla, sama krásně zpívala a byla mi vzorem. Pracovala jako vedoucí restaurace, kam chodili harmonikáři a kytaristi, pořád se tam hrálo a zpívalo, takže mě to začalo zajímat a bavit.



MÁŠ NĚJAKÉ PĚVECKÉ VZORY, AŤ TUNAJŠÍ, NEBO ZAHRANIČNÍ?

Pěveckých vzorů jsem měla hodně, jak domácích tak i zahraničních, ale nechtěla jsem se nikomu podobat, chtěla jsem být sama sebou. Tak jsem začala vymýšlet texty a někdy i hudbu, abych měla vlastní skladby. Dnes mám 15 autorských písní, které byly vydány na CD nosičích a budu pokračovat dál…


JAKÉ JINÉ KONÍČKY MÁŠ?

Největším koníčkem je pro mě hudba a pak mám ráda hraní na kytaru, plavání a čtení, taky skládám básně, které možná časem opět zhudebním.



VÍM, ŽE MÁŠ RÁDA ZVÍŘATA, JAKÁ MÁŠ DOMA? BYDLÍŠ VE MĚSTĚ, NEBO NA VENKOVĚ?

Bydlím v Praze v činžáku, kousek od Anděla. Často tam nakupuji v Tescu, kde zároveň pořizuju žrádlo pro moje domácí mazlíčky. Mám totiž pět činčil, morče, psa jménem Chucky a kočku, která se jmenuje Šmajchla. Ta se mnou spí v posteli, přitulí se na břicho a hřeje mě celou noc.



ÚSPĚŠNĚ PROCHÁZÍŠ FÁZÍ HUBNUTÍ? MOHLA BY JSI ČTENÁŘŮM PORADIT A PROZRADIT NĚKTERÉ TRIKY?

Právě procházím fází hubnutí, ale moc mi to nejde. Zatím jsem zhubla za tři měsíce deset kilo a zastavilo se to. Tak uvidím, jestli to půjde dál, nebo jestli to tak zůstane. Omezila jsem cukry - nesladím, nejím dorty, ani přílohy a hlavně ne pečivo. Většinou jím jen maso a zeleninu, čokoládu bez cukru, vajíčka, uzeniny, kysané zelí, olivy, ořechy, bezlepkový chleba a piju neslazený minerálky. Někdy už to ale nevydržím a udělám chybu a napiju se coly a taky si občas dám vanilkovou zmrzlinu. Jednou za deset dní sním všechno, na co mám chuť a pak se zase vrátím k odříkání.



Foto: archiv text: Blanka Tauerová
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "9129"
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one